Synodní encyklika ke svátku Narození Krista roku 2017

Protokol č. 2665

Synodní encyklika ke svátku Narození Krista roku 2017


„Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle“

Milovaní otcové, bratři a sestry, milované děti v Pánu!


„A když se naplnil čas“ (Gal 4,4) a přišla doba příhodná, jednorozený Syn a Slovo Boha Otce se vtělil a vstoupil do našeho světa. Stal se kvůli nám člověkem, aby nás vykoupil z věčného zahynutí a daroval nám spásu, Boží slávu, dar synovství a Nebeské království. Tímto skloněním a sestoupením ukázal hloubku svého vztahu k duševně a tělesně nemocnému lidskému rodu. Tak, jak prorokoval Izaiáš, stal se člověkem z ženy, přesvaté Bohorodice a vždycky panny Marie.


Jeho vtělení, které přineslo radost a spásu celému světu, a které rozdělilo historii na dvě epochy před a po Kristu, je tajemstvím všech tajemství, zcela nepochopitelné nejen pro nás lidi, ale i pro svaté anděly.


Nekonečný Bůh se stává konečným; ten, jehož nelze ničím omezit, se omezil v útrobách panny; ten, kterého ani nebesa nemohou obsáhnout, se vmístil do ženského lůna; ten, který je bezpočátečný, přijal počátek; ten, který je věčný a nad časem, vstoupil do relativnosti času; ten, který je všemocný, se stal bezbranným, slzy ronícím dítětem; ten, který je bez jakýchkoliv potřeb, vstoupil do stavu odkázanosti a oblékl svoji Boží Osobu do lidské přirozenosti se všemi jejími potřebami - avšak s výjimkou hříchu; bohatý se stal chudým a narodil se ve stáji v judském Betlémě. Zabalili ho do zavinovaček a položili do jesliček v jeskyni, která byla příbytkem nemyslících zvířat; ten, který je plný slávy, ponížil sám sebe, umenšil se, sklonil se a přijal podobu služebníka, aniž by současně přestal být Bohem ve všem spolukralujícím s Otcem a Duchem svatým.


***


A proč takové velké ponížení podstupoval? „Pro velikou lásku svou, kterouž zamiloval nás.“ (Ef 2,4), jak potvrzuje svatý apoštol Pavel. Pokořil sám sebe, neboť nás miloval nekonečnou, bezpodmínečnou láskou a toužil nás spasit. Pokora je láska učiněná skutkem. A opravdu, miloval nás i tehdy, když jsme byli jeho nepřátelé a nikoliv přátelé. A to proto, že Bůh je láska (1J 4,8).


Kristus Bůh nemohl snést pohled na své stvoření padlé, tyranizované a mučené na věky věků. Z toho důvodu ponížil sám sebe tolik, aby za nás mohl trpět a osvobodit nás z moci hříchu, smrti a ďábla a tak odhalit svoji „dobrou vůli“, „předvěčný úradek“, prvotní plán, své zalíbení v lidském rodu. Z toho důvodu, v betlémské jeskyni v den narození Krista Spasitele, nebeské zástupy svatých andělů radostně a jásavě pěly: „Sláva na Výsostech Bohu a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle“. (Lk 2,14).


***


Sestoupení našeho Spasitele Ježíše Krista, které osvítilo tmu, prohřálo ledový chlad a přineslo mír a usmíření těm, kteří byli ve stavu vzpoury proti Bohu, nás vyzývá, abychom přistoupili a s úctou nahlédli do hlubin tohoto Božského mystéria. Kristovo sestoupení v nás musí probouzet silnou touhu vystupovat k setkání s Tím, který k nám sestoupil a který k nám sestupuje při každé svaté liturgii v podobě svých drahocenných darů. Jeho sebevyprázdnění nás naléhavě vybízí k tomu, abychom se připodobnili božskému majestátu jeho pokory a lásky, což nám otevře cestu k tomu, abychom mohli sloužit našim bližním, ať už nás Jeho prozřetelnost umístila kamkoli.


Je to On, který nám udělil svůj pokoj. On je náš mír, usmíření a tvůrce pokoje. To on nás usmířil s Bohem, anděly, lidmi i se sebou samými, uprostřed světla Božské moudrosti a pravé zbožnosti. On od nás, Jeho věřících - od všech pravoslavných křesťanů - toužebně očekává, že se nespokojíme pouze s tím, že budeme nositeli čestného a velikého povolání křesťanského, ale že také v praxi ukážeme, že se nacházíme v požehnaném stavu pokoje a usmíření Kristem, s ostatními lidmi i se svým vnitřním člověkem.


Stav vnitřního pokoje vyžaduje nepřetržitou pozornost a bdělost, neboť neustále číhá nebezpečí, že upadneme ve správném postoji k pravdě naší víry, nebo že odpadneme od požehnaného stavu pokoje a usmíření a podrobíme tyranii vášní, které proti nám vedou boj a tak se dostaneme do moci Zlého a znovu se staneme nepřáteli Boha i našich blízkých.


***


Milovaní otcové a bratři v Kristu!

Kéž nikdy neztratíme bohatství Božských darů; kéž nikdy neodpadneme od Boží lásky a pokoje; kéž nikdy nevyměníme nebeské věci za pozemské, neporušitelné, za porušitelné, statky pravé a věčné, za falešné a pomíjivé!

Raději v pravém pokání, s pravoslavnou vírou a čistým svědomím, radujme se a děkujme Bohu za vše, co připravil těm, kteří ho milují. Amen!

Narození Krista Spasitele, 2017

Kristus se rodí!

S otcovskými pozdravy a požehnáním


arcibiskup athénský Kallinikos

a ostatní členové Posvátného synodu